Nerina Pallot se narodila před jednatřiceti lety v Londýně, ale většinu svého dětství prožila na malém ostrůvku Jersey, u francouzských břehů, odkud pochází její otec. Její matka je pro změnu původem z Indie, a tak se v životě mladé Neriny odmalička mísily tři kultury, ale nejvíce se projevila ta anglická. Původně se dokonce měla stát učitelkou angličtiny, ale hudba naštěstí zvítězila. Absolvovala turné se Suzanne Vega nebo Sheryl Crow a bezesporu byla takovými osbnostmi jako například tyto dvě zpěvačky silně ovlivněna. Svoje první album "Dear Frustrated Superstar" vydala v roce 2001. Deska se ale nedočkala většího úspěchu a v žebříčku prodejnosti se nejvýše umístila na 82. místě. Její druhé album "Fires" původně taky nemělo nakročeno ke slávě. Zpěvačka kvůli němu dokonce zastavila svůj dům, aby měla dostatek finančních prostředků k jeho dokončení, a sama si ho vydala na vlastním labelu. Pak ale nastal zlom, došlo ke znovuvydání alba na 14th Floor Records a hvězda, která už ale dávno hvězdou byla, se stala hvězdou.

"Fires", to je jedenáct překrásných příběhů. Jedenáct osobních zpovědí a jedenáct životních situací. Je to, jako když se sejdete s kamarádkou v sobotu v deset večer v kavárně a posloucháte její vyprávění. Hlavou běží obrázky jako video a vy to všechno vidíte živě. Je zamilovaná, nešťastná, veselá a občas i hravá. Je to stále ona, i když vám vypráví příběhy o svých dalších kamarádech, které poznáváte skrz její písničky. Střídá kytaru s klavírem a vy máte pocit, jako by se zastavil čas. Jako by na těch sedmačtyřicet minut neexistovalo nic jiného než její slova a melodie. Nechcete myslet na to, co se děje kolem vás. Jediné, co chcete, je ponořit se hlouběji a hlouběji do nitra její duše.

"Fires" je deska, u které snad ani nemá cenu rozepisovat se o jednotlivých skladbách, protože snad všechny mají opravdu něco do sebe, každopádně úvádím alespoň pár ukázek: "Everybody's Gone To War" je, jak už název napovídá, protiválečnou písní, ke které ale chtěla Nerina natočit trochu netradiční videoklip. A povedlo se to na sto procent. Vrcholem alba je však klavírně začínající "Idaho". Velice milým textem na sebe upozorní "Geek Love", zatímco "Sophia" je zase neuvěřitelně křehkou baladou, pouze s klavírem. Nejméně mě naopak oslovila "All Good People" - tohle už je taková ta klasická obyčejná pop-rocková písnička s kytarami a i když to nezní špatně, už zde nevynikne Nerinina jedinečnost jako v ostatních.

Nerina je pro mě po dlouhé době konečně další nová tvář, jejíž desku bych si šel do obchodu koupit. Má všechno, co má správná písničkářka mít. Krásný hlas, talent, hravě se při koncertech doprovodí na kytaru i na klavír. Abych nezapomněl, je to neuvěřitelně nádherná ženská a ještě ke všemu ty její oči! Láska na první pohled to byla po zhlédnutí videoklipu "Everybody's Gone To War", který je pro mě zatím klipem roku, ale to opravdové zamilování přinesla až deska "Fires". Je nádherná.